Gymnasium Jižní Město

            chtěl jsem Vám touto formou poděkovat za šest let středoškolské výuky a zároveň se Vám omluvit. Za co, ptáte se? Musím se přiznat, že jsem měl jisté pochyby o osudu svém, i osudu svých spolužáků. Přemýšlel jsem, zda škola, která se chová tak progresivně a v mnohých otázkách benevolentně, mě dostatečně vyzbrojí proti konkurenci z prestižních státních gymnázií. Musím uznat, že velkou měrou k tomuto přispěli mí rodiče, kteří, odchovaní právě režimem státního gymnázia, chovali obavy, že GJM svým alternativním přístupem pouze nahrává do ruky „flákačům" a vůbec nemotivuje studenty k aktivitě a že to „vše dopadne zle“.

            Jako mnoho mých vrstevníků jsem měl problém s výběrem oboru na VŠ, a proto jsem si podal přihlášku hned na tři obory. Věděl jsem jen, že můj směr bude nejspíš humanitního zaměření a vybíral jsem tak obory z Fakulty sociálních věd na Univerzitě Karlově. Mezinárodní teritoriální studia, marketingovou komunikaci a PR a politologii a mezinárodní vztahy. To, co jsem v době podání přihlášek nevěděl, je fakt, že tyto tři obory patří k těm s nejnepříznivějšími poměry hlásících se/přijatých. Například na marketingovou komunikaci a PR se hlásí každoročně kolem dvou tisíc studentů, přičemž do ročníku škola přijímá padesát až šedesát studentů. Tímto poměrem je marketingová komunikace a PR na FSV UK nejprestižnějším vysokoškolským oborem v České republice.

             Když mi tohle bylo dodatečně sděleno, trošku se mi zamotala hlava. Automaticky jsem si představil sešikované vážné studenty z Vítězné pláně, Arabské a jiných elitních gymnázií chrlící všemožná data a vědomosti, o kterých mně se nikdy nezdálo, protože to do mě na střední „nenatloukli“. Jen když jsem spatřil přípravnou učebnici všeobecného přehledu, polil mě pot. Byla to dvousetstránková „bible“ psaná stylem výkladového slovníku událostí a pojmů ze všech oblastí vědění. Tak či onak, po maturitě moc času nezbývalo, proto jsem si učebnici jen letmo prolistoval, nastudoval jsem ukázkové testy a vydal se na přijímací zkoušky.

            Upřímně – spoustu jsem toho nevěděl. Když jsem odcházel ze všech tří testů, měl jsem pocit, že jsem najisto věděl maximálně šedesát procent otázek, dvacet procent jsem vydedukoval a zbytek že musí být naprosto mimo. O to víc jsem byl překvapen, když přišly výsledky. Byl jsem přijat na všechny tři obory a to s dostatečnou rezervou, mé přijímací testy byly dokonce mezi dvaceti procenty nejlepších.

            Jak jsem zjistil později, ač jsem toho z kladených otázek mnoho nevěděl, nikdo na tom nebyl o nic lépe. Přijímací testy jsou schválně stavěny tak, aby bylo prakticky nemožné vědět vše. Pointa je ve schopnosti dedukce, ve schopnosti sebeovládání a logického myšlení v souvislostech. A to je přesně to, co většině svých studentů GJM poskytuje. Zatímco student elitního státního gymnázia má do sebe „nafutrováno" mnohem více informací, nemá zdaleka takovou schopnost dedukce, schopnost diskutovat, argumentovat atd. A kvůli tomu, že může spoléhat pouze na své memorované vědomosti, upadá do absolutního chaosu, jakmile mu suché vědomosti nestačí. Jsem si jist, že na medicíně či právech tito studenti jistou výhodu mají, není to však nic, co by se nedalo dohnat, ale co hlavně, všude jinde, kde nejde pouze o „šprtání“ pojmů, jsou zatraceně pozadu.

            Na GJM probíhají věci jinak. Časté otevřené diskuse o problémech při hodinách jsou nepostradatelné (obzvlášť v zeměpisu a historii, kde je problematika např. válečných konfliktů předkládána z perspektiv obou stran, a tudíž nabízí studentovi vlastní reflexi). Po dvou měsících VŠ  mohu dosvědčit, že co se týče obecného přehledu, samostatnosti, nadhledu, jazyků a umění pokládat správné otázky, mají studenti GJM navrch o sto procent oproti většině studentů ostatních středních škol. Diskutovali jsme o tomto s ostatními ex-spolužáky a víceméně jsme se shodli.

            Co se například týče výuky jazyků, já osobně na angličtinu na VŠ nechodím vůbec, protože mi nemá co dát, jeden z ex-spolužáků, který byl nucen maturitu z angličtiny na GJM opakovat, je nyní na VŠ ve skupině s nejvyšší obtížností a prakticky všichni spolu-maturanti, se kterými jsem měl tu možnost mluvit, se na angličtině na VŠ kardinálně nudí.

            Všichni jsme někdy pochybovali o praktikách GJM, ale ve výsledku jsme pobrali za střední školu mnohem víc praktických dovedností než naši vrstevníci z jiných škol, navíc jsme si střední užili a byli jsme nasměrováni správným směrem. Tohoto přístupu školy si, obzvlášť v retrospektivě, vážím ze všeho nejvíc. O co jsem měl větší starosti, byla aktivita na GJM.

            Musím se přiznat, že první potažmo druhý ročník byl procházkou růžovým sadem. Spousta exkurzí, interaktivních zážitků atp., které rozšiřovaly naše horizonty zkušeností a přidávaly nové perspektivy učených problematik. Co se však týkalo prospěchu, abych to řekl mírně, člověk se nemusel příliš snažit, aby vyšel s decentními známkami. To byl však skvělý „nájezd“ na středoškolský systém, který i studentům handicapovaným nekvalitní základní školou dal „čas na rozkoukání“ a zároveň umožňoval rozvíjet potenciál ambicióznějších studentů. Neuvěřitelnou jedinečností GJM pak byly semináře, které nabízely rozvíjení talentů všech druhů, od audiovizuální tvorby až po sportovní aktivity.

            Postupem času se sice přitvrzovalo, ale stále se mnozí spokojovali s dostatečnými známkami a moc se nenadřeli. Drtivá většina studentů se však po jednom „proflákaném“ roku, kdy si jistě kompenzovali autoritativní tlačení do povinností ze ZŠ, sami od sebe začali snažit. Nemyslím tím, že by se ze všech stali snaživci, ale zájem o studium se znatelně zvyšoval každým rokem. A tak ve čtvrtém a pátém ročníku, kdy osnovy již znatelně přikládaly pod kotel, odpadli ti, kteří si za poslední tři roky studia nedali říct a dál se neobtěžovali hnout prstem. Ale všichni ostatní neměli problém se s tempem srovnat. Tento přístup mi přišel absolutně esenciální. Věřím, že pokud by mě někdo od prváku neustále tlačil do povinností, jediné, čeho by se dočkal, by byl vzdor, který by končil v poklesu mých výsledků, znechucení studiem, a kdo ví, možná i odchodem z gymnázia. Zatímco tímto způsobem jsem si ke studiu našel vlastní cestu, která mi byla ukázána a ne vnucena a nechoval jsem k němu zdaleka tolik odporu.

            Šestý ročník byl pak neuvěřitelně produktivním, ale pohodlným rokem. Díky tomu, že jsme si odpracovali všechny osnovy do pátého ročníku, měli jsme pouze své maturitní předměty. To znamenalo mnohem větší soustředění se na předměty, které jsme si vybrali. Nemuset se „obtěžovat“ s předměty, které mi nesedly, bylo neuvěřitelně osvobozující. Navíc mi to přišlo jako dobrý nájezd na systém VŠ, kde je, stejně jako v maturitním ročníku, méně, ale o to delších přednášek.

            Proto se chci omluvit za své pochybnosti v dobách mého studia na GJM, jelikož byly opravdu neopodstatněné. Doufám, že zachováte školu v duchu, v jakém jsem ji zažil já a nenecháte se zastrašit státními „elitními školami“, protože elitní nejsou, ani co se za špičku nehtu vejde. Jsou maximálně tak prudérní, nudné, odosobněné, konformní a pokrytecké. Děkuji za pohled na svět v souvislostech.