Gymnasium Jižní Město

Muzikál Ludvík je celoškolní projekt, na němž se podíleli všichni studenti 1. až 5. ročníku a jejich profesoři. Celý muzikál je plně autorský a kompletně v naší produkci.

Hudbu složil fyzikář Honza Volt, libreto a texty písní školní psycholožka Míša Šleglová.

Sólisty jsou výtvarkář, češtinářka, maturant a druhačka. Vypravěčem je student pátého ročníku. Ve vedlejších rolích se objevuje školník jako Muž, co umí vše opravit a ředitel školy jako barman.

Hudebně doprovází školní orchestr tvořený studenty, profesory a jedním absolventem školy. Celému představení dodává atmosféru třicetičlenný školní sbor vytvořený speciálně pro tuto příležitost.

Samotné představení není tím úplně nejdůležitějším cílem, jakkoliv je pro všechny účinkující samozřejmě důležité. Tím hlavním naplněním smyslu celoškolního projektu je moderní výuka. Chtěli jsme dát studentům poznat a zažít metody a situace, které by v klasické výuce zažili jen stěží, a které přesto jsou pro jejich úspěch v životě a v zaměstnání často rozhodující.

Mnozí si tak během projektu uvědomili, co je to práce pod časovým stresem, celý muzikál jsme totiž připravili z nuly se vším všudy za téměř neuvěřitelné tři měsíce. Bylo třeba být flexibilní, několikrát se stalo, že to, co už bylo dávno hotové, bylo třeba předělat podle jiného zadání, které vyplynulo ze situace. Studenti se také naučili to, že každý projekt končí teprve až archivací, nikoliv samotným představením.

Všichni pracovali v týmech během projektových dní, kdy neběžela klasická výuka. Na ten první jsme si přizvali profesionály z daných oborů, kteří nám pomohli nastavit procesy a naučili nás věci kolem divadla, hudby a produkce. Ty totiž většina z nás (včetně učitelů) detailně nezná.

Na škole tak vzniklo 16 ateliérů, do nichž se studenti přihlásili dobrovolně na základě svého zájmu. Svůj obor našel každý – nejen kreativci, ale i exaktní lidé inklinující k technice. Týmy byly zásadně věkově heterogenní, mnozí si tedy třeba našli kamarády napříč ročníky nebo se alespoň naučili dělit práci mezi mladší a starší. Protože v týmech pracovali studenti zároveň se svými profesory, máme za to, že i to vedlo k  většímu stmelení celé školy do jednoho velkého týmu s obrovským cílem – muzikálem Ludvík.

Během projektu mnozí studenti poprvé viděli, že z porad je třeba dělat zápis, další poradu začínat kontrolou splnění úkolů z té předchozího a podobné postupy, které dospěláci ovládají z práce, ale studentům zatím tyto postupy zůstávají skryty. Na co určitě budeme moci navázat, co už studenti z hodin umí, je řízení diskuze - to zkouší v mnoha předmětech.

Věříme, že mnoho studentů i studijně průměrných získalo nový vítr do plachet - ostatní už nyní vědí, proč si těchto studentů vážit. A zcela určitě si všichni uvědomili, že bez úsilí nic nepřichází samo. Kdo nepracoval naplno, sám sebe během chvíle izoloval a vlak mu zákonitě ujel.

Každý z nás tvořil kousek ve velké mozaice a pochopil, že řetěz se skládá z jednotlivých článků. Zdaleka nezáleželo jen na těch na pódiu, potlesk po představení patřil i všem ostatním, bez jejichž zázemí by představení nevzniklo.

Mirek Hřebecký